Na podzim minulého roku jsem si udělal malou brigádu na chatě. Stráň vedle chaty již nějakou dobu dost zarůstala. Přírodní sukcese pracuje na plné obrátky a vyšší stromy by mohly ohrozit stavbu. Nemají tam kvůli mělkému kamenitému podloží možnost pevně zakořenit.

Zahrál jsem si na dřevorubce a stráň vymýtil. Dříve se stráň upravovala pravidelně, tak měl každý kmínek již značný počet výmladků. Několik jsem jich tam i nechal a taky samotné kmínky zase obrazí. Je to dobrá příležitost vyzkoušet si získávání dřeva kopicováním (výmladkové hospodaření). Kmen se seřízne cca 10 cm nad zemí a další rok násobně obrazí, a tak pořád dokola v několikaletých intervalech. Když je větší plocha, lze si vše naplánovat tak, aby každý rok nějaké to dřevo bylo. Tak uvidíme, jak to bude fungovat. Roste tam převážně javor mléč, vrba jíva a bříza.

Teď už konečně k věci – protože jsem zahradník začátečník, čtu rady od opravdových zahradníků a ti tvrdí, že pro zakládání záhonů, do kompostu nebo pro mulčování je nejlepší používat dřevní štěpku z listnatých stromů. Ok, šel jsem do toho. Stromky po prvním víkendu už byly v poloze ležmo. Větší kmeny nařezány na polínka a všechny větve do průměru kolem 45 mm hezky na hromádce čekající na schroupání nenažraným štěpkovačem.

Když jsem štěpkovač vybíral, padnul mi do oka přístroj Bosh AXT 25 TC. Nemá klasické rychloběžné nože a ani drticí válec. Má turbínu s několika čepelí. Tedy turbína tomu říká Bosh, já si turbínu představuji trochu jinak, ale budiž. Přes pomalu otáčející se turbínu materiál prochází a větší větve to krásně chroupe. Není extra hlučný. Zvládne i tvrdé dřevo do průměru 45 mm. Jemné větvičky také dává, ale pokud jsou čerstvé zůstávají občas jen okousané a zlámané. Ale nijak velký problém jsem s tím neměl. Je dobré jemný materiál střídat s většími větvemi, ty průchod pročistí a nedochází k ucpání přístroje.

Rychlost chroupání je tak akorát pro jednoho pracovníka. Po vložení větve nebo dvou si stačí připravit další. Většina větví projde sama, občas je potřeba trochu pošťouchnout, otočit, přidržet. Ale je to pohodová práce a hromada větví mizí rychle. Jen bacha na přeplněný koš. V pracovním zápalu se může zdát, že je stále plný. Je to vlastně jediná otravná činnost na celém tom zahradním štěpkování.

Výsledný materiál je hrubší, ale větší kousky se v ruce snadno drtí a rozpadají se. Pokud bude primární určení mulčování povrchu půdy a záhonů, tak je to plus. Bude se pomaleji rozkládat a navíc vypadá docela dobře. Hrubost výsledného materiálu také bezesporu záleží na vstupní surovině.

Štěpku chci použít do několika zeleninových záhonů, které letos zakládáme, zbytek na mulčování a do kompostu. Už teď vím, že deset pytlů bude málo a zase brzy pojedu někam na brigádu s tím zeleným chroupalem. Jak se dřevěná štěpka osvědčí v praxi, zkusím napsat někdy v budoucnu.

Zahradníkům zdar, začátečníkům obzvláště!

Vkládám video chroupala a pár fotek z akce: