Teplota v serverovně by měla být monitorována vždy, za každých okolností. Zvláště když se jedná o serverovnu improvizovanou, v prostoru neklimatizovaném a podobně. Zdraví serverů a všech dalších komponent může právě vysoká teplota velmi nepříznivě ovlivnit.
O ideální podmínky pro pohodový život serveru se postarají v nějakém profesionálním datovém centru. Profi server-housing je totiž pro server něco jako křemíkové nebe pro roboty. Jsou ale situace, kdy vaše servery nechcete nebo nemůžete mít umístěné v profesionálním datovém centru. Pak se musí hledat vhodné prostory pro serverovnu v rámci budovy firmy. Prostory často nebývají vybaveny místností určenou přímo pro serverovnu a tak se musí improvizovat. Najít nejvhodnější umístění, minimálně s klimatizační jednotkou. Vlastně ta klimatizace je kolikrát i luxus. V několika malých firmách jsem viděl improvizovanou serverovnu v kuchyňce. Hm, kuchyňka vlastně bývá docela často oblíbeným místěn pro umísťování serverů.
Nechám kuchyňky na pokoji a raději se budu bavit už o menší improvizaci. Představím si klimatizovanou místnost, v té jednu rackovou skříň a v ní pár serverů, switchů a tak podobně. Klimatizace funguje, servery si jedou to svoje na nějaké stálé teplotě a všichni jsou v klidu. Jenže letos, jaká byla venku vedra, pamatujete že? Klimatizace najednou přestává stíhat nebo úplně vypadne. Protože není nijak monitorována, nikdo si toho hned nevšimne. Teplota rychle stoupá, chlazení serverů jede na maximum. Pokud servery mají nastaven nějaký monitoring, reportují adminovi teplotu blížící se nebezpečné hranici, ale to už může být pozdě. Chlazení jednoho ze serverů kolabuje, server dosáhl kritické teploty, zafungovala ochrana a vypnul se. Firma stojí a je problém.
Firma dovybaví svou malou serverovnu o teplotní čidlo, které bude již při malém výkyvu teploty reportovat adminovi problém a ten včas může zajistit nápravu. Já tady jedno takové právě mám. Konkrétně teploměr připojený do LAN sítě. Není to úplně levné zařízení, ale investici do něj bych rozhodně nepodceňoval.
TME – Ethernetový teploměr
Správa síťového teploměru probíhá samozřejmě přes webový prohlížeč. Nejprve je třeba přes jednoduchý nástroj zařízení na síti vyhledat a nastavit mu vhodnou IP adresu. Ve webovém rozhraní na první obrazovce ihned zobrazuje aktuální teplotu. Vzhled teploměru si lze různě přizpůsobit – například pro mobilní zařízení nebo jen samotná informace zobrazené v malém okně.
Přístup do konfigurace teploměru je dobré zabezpečit heslem. A to hlavní, nastavení hlídání teploty. Lze nastavit minimální a maximální hodnoty, při jejichž překročení může odesílat upozornění. Komunikační možnosti jsou široké, mimo webu například: XML, HTTP GET, HTTP POST, e-mail, SNMP protokol, MODBUS TCP protokol.
Ukázky z webového rozhraní TME teploměru:
Na webu výrobce je řada dalších aplikací, které pomohou využít možnosti teploměru naplno. Zmíním webovou aplikaci TMEP, kam se mohou ukládat data z teploměru a mít tak snadno přístupnou historii teploty. Provozovat se může i vlastními silami, projekt je na GitHubu. Autorem je Michal Šefčík.
Čidlo teploměru je schováno v nerezovém stonku, který má stupeň krytí IP68. Teplotu měří od -55°C až do 125°C. Já jsem tento teploměr použil v jedné malé serverovně, kde není úplně sofistikovaná klimatizace. Při jejím výpadku, mi teploměr pošle emailovou zprávu, že teplota není ve vymezeném rozsahu. Já to tedy mohu začít včas řešit. TME teploměr může najít své uplatnění v podstatě kdekoliv. Nejen v průmyslu, ale i pro soukromé účely, jako sledování teploty doma, ve sklípku, na zahradě ve skleníku a podobně. Na výběr je i varianta s měřením vlhkosti.
TME teploměr není úplně levná záležitost (od 3000,-Kč), ale za tu cenu dostanete kvalitní, spolehlivé zařízení a širokou podporu použití.
Podrobný popis, manuál a aplikace jsou ke stažení na stánkách výrobce / prodejce: www.papouch.com
