Cholupice, nebydlíme tu s rodinou dlouho, ale jsme tu již docela zabydlení a spokojení. Je to taková odstrčená část Prahy a většina Pražáků ani netuší, kde to je a že je to vlastně ještě Praha
Nápověda pro Pražáky: Modřany, pak nahoru do kopce, dvě prudké zatáčky lesem a jste tam. Širá pole, pár baráků, stáje, fotbalové hřiště a hospoda. Jo a mimochodem je tu také letiště Točná, kde bydlí letadlo J.A. Bati Lockheed Electra 10A. Cholupice s Prahou nepojí žádný most, tak se k nám případní návštěvníci snad ještě bezpečně dostanou.
Často zde při procházkách a venčení dětí potkávám policisty. Pochůzkáře nebo na kole, skútru či čtyřkolce a také v nové policejní české káře značky hundéé. Ty jsem potkal dnes. Projížděli zrovna, když šel kolem starší pán, vypadal na starousedlíka. Vezl v kárce malého kluka, zřejmě vnuka. Hlasitě zdravil svého známého stojícího opodál. Hned dodal: „Nemaj co dělat, tak jezdí, kokoti! Zmrdi!“. Známý pokuřoval před hospodou a souhlasně pokyvoval hlavou. Jestli také něco na adresu projíždějících strážníků dodal nevím, už jsem byl opodál.
Kluk v kárce byl malý, ale určitě ne tak, aby si nezapamatoval hezké výrazy směrované na policisty. Až do jeho školky přijde policista mluvit o své práci, může uplatnit dědovo školu a prezidentský slovník. Přivítat ho slovy: „čau kokote, nemáš co na práci tak si ve školce, ty zmrde co?“.
Přitom to jde tak snadno změnit. Stačí policisty pozdravit, zamávat, usmát se. Platí samozřejmě obecně na všechny. Dělejte to tak, naše děti to vidí a bude na světě líp!
